Založení Sokola Kyjov spadá do doby národního obrození ve 2. pol. 19. století. Realizace sokolské myšlenky, která v té době získávala příznivce v českých a moravských zemích, se v Kyjově uskutečnila v říjnu roku 1871. Valnou hromadou Sokola byl prvním starostou zvolen dr. Bedřich Weber a náčelníkem obchodník Vilém Wachsmut. Členové se scházeli ve spolkové místnosti v domě pana Kocourka, kterou sdíleli společně se Čtenářským spolkem. Bylo zvykem, že každý člen Sokola byl rovněž členem Čtenářského spolku a naopak.
První starostí nového výboru bylo opatření sokolských krojů, sokolského praporu a vlastní hudby.
Horší to bylo se sportovní aktivitou členů, poněvadž Sokol neměl vlastní místnost na cvičení. Činnost se tak omezovala na prostná cvičení a cvičení na primitivních nářadích na zahradě Kocourkova domu, na společné výlety do okolí a každoroční ples s vojenskou hudbou. K oživení dochází v roce 1875 po příchodu trojice mladých mužů, kteří se ihned zapojili nejen do společenského, sportovního ale i do politického života ve městě. Byli do dr. Karel Kozánek, dr. Josef Galusek a dr. Severín Joklík. Sehráli výraznou roli nejen při znovuvzkříšení Sokola, ale hlavně v boji s vládnoucí německou menšinou, což se projevilo její porážkou ve volbách v roce 1896. Kyjov tak patřil mezi první města v rámci monarchie, kde se podařilo svrhnout německou městskou správu a dovršit vlastenecké snahy do vítězného konce alespoň v rámci města.
V čele Sokola stál starosta dr. Josef Galusek a náčelníkem byl dr. Severín Joklík. Cvičilo se v nevyhovujícím sále hostince Nový Svět nebo na zahradě hostince Ferdinanda Pokorného vedle radnice. Zvyšovala se úroveň cvičitelů absolvováním cvičitelských kurzů. Aktivní byl kyjovský Sokol v oblasti osvětové a vzdělávací, kdy organizoval výlety po okolních obcích se snahou o založení vesnických odboček. V roce 1899 s otevřením nové budovy gymnázia nachází Sokol důstojné podmínky pro cvičení v tamní tělocvičně. Přispěl k tomu fakt, že většina profesorského sboru byla současně členy Sokola. Cvičilo se 2x týdně, ale účast byla nevalná. K zlepšení dochází přizváním Dobročinného komitétu dam v Kyjově do řad Sokola. Vznikl ženský sokolský odbor, který zahájil svou činnost v roce 1891.
Začátek 20. století byl dobou velkého rozvoje a rodí se myšlenka výstavby vlastní sokolovny. V roce 1911 vznikl stavební odbor, jehož cílem bylo získání pozemku a zajišťování finančních prostředků na výstavbu. Ty plynuly do sokolské pokladny ze vstupného z kulturních akcí pořádaných Sokolem, z činnosti lázní a dvou tenisových kurtů, která se v zimě měnila v kluziště. V Sokole v té době působil odbor tělocvičný, vzdělávací, stavební, ženský, zábavní a správní. Konec rozvoje nastal v roce 1914 po vypuknutí 1. světové války. Díky obezřetnosti vedení Sokola byl veškerý movitý i nemovitý majetek předán do vlastnictví Občanské záložny s tím, že po válce bude Sokolu vrácen.
Činnost během války se omezila na minimum, neboť z 314 členů Sokola bylo 106 členů ve válce. V roce 1915 pak s uzavřením gymnazijní budovy přišel Sokol o cvičební místnost v tamní tělocvičně. Konec války a vznik samostatné republiky oslavili kyjovští sokoli při společné městské oslavě, přičemž po dobu 6 týdnů pečovali o pořádek ve městě a suplovali tak zatím neexistující policejní jednotky. Podařilo se navázat na dobře rozjetou činnost z počátku století. Zakládají se odbočky v malých okolních obcích, kam kyjovští cvičitelé zajížděli a zaučovali místní nadšence.
V roce 1919 dostává Sokol od města pozemek v místní části Újezd vedle hospodářské školy na výstavbu sokolovny. Ukazuje se však, že terénní úpravy by stavbu neúměrně prodražily a Sokol vrací pozemek zpět. V roce 1920 Sokol kupuje pozemek vedle vlakového nádraží a nadále shromažďuje prostředky na výstavbu sokolovny. Jako cvičiště je využívaná zakoupená parcela, která se dočasně mění v hřiště. Zde také proběhl první Slovácký rok, který kyjovští Sokoli uspořádali v roce 1921.
Po získání dostatečných finančních prostředků se mohlo začít se stavbou sokolovny, která byla pojata opravdu velkoryse. Kromě tělocvičny byl v budově projektován i divadelní sál se šatnami a kino. Autorem projektu byl architekt Leopold Keller. Otevření sokolovny se uskutečnilo v roce 1926 pěveckou a tělocvičnou akademií a vystoupením divadelních ochotníků s nově nastudovanou hrou Noc na Karlštejně. V roce 1932 byla architektem Poláškem upravena sokolská zahrada, kde měla být umístěna socha zakladatele Sokola dr. Miroslava Tyrše, jehož 100 výročí narození si chtěli kyjovští Sokoli připomenout při slavnostním odhalením jeho sochy. Bohužel z důvodu onemocnění autora návrhu akademického sochaře Jana Znoje, který realizovala kyjovská kamenická firma Petr a Navrátil se akce odložila o rok.
Nástup fašismu v Německu a hrozba války ovlivnila i činnost kyjovského Sokola. Členové se připravovali na X. Všesokolský slet v Praze, který byl naplánován na rok 1938. V tomtéž roce kyjovští Sokoli oslavili 80. narozeniny dlouholetého starosty Sokola a čestného župního předsedy dr. Karla Kozánka a v rámci oslav 20. výročí samostatnosti České republiky odhalili na budově sokolovny pamětní desku dr. Severínu Joklíkovi, náčelníkovi a místostarostovi Sokola v letech 1903 – 1915, jenž neunesl tíhu rakouské perzekuce a v roce 1915 spáchal sebevraždu.
Poslední zářijové dny roku 1938 musela být omezena cvičení, neboť v rámci mobilizace sokolovna sloužila jako vojenská ubytovna a členové Sokola se zapojili do strážní a zdravotnické služby a posléze organizovali pomoc uprchlíkům z pohraničí.
Až do roku 1941 byl v rámci Sokola aktivní tělocvičný, vzdělávací, pěvecký a dramatický odbor. I když činnost Sokola nebyla Němci zakázaná, každá akce musela být hlášena. V dubnu 1941 však došlo k okamžitému zákazu činnosti a celá Československá obec sokolská byla rozpuštěna, neboť byla Němci považována za středisko odboje. Do něho byli i v Kyjově zapojeni mnozí členové Sokola, z nichž někteří přinesli oběť nejvyšší. Byli to ti, kteří pomáhali při ukrývání kapitána Oldřicha Pechala, příslušníka československé zahraniční armády v Anglii, který byl vyslán do republiky za účelem splnění tajného úkolu a postřeleného koryčanského učitele Žižlavského. Jejich prozrazení mělo fatální následky a stálo život Matěje Urbana, starosty Sokola a bývalého starosty města a jeho manželky Antonie, dr. Vladimíra Dunděru a jeho ženy Gabriely, Emila Cejpa a Hermíny Štěpánkové. Dalšími popravenými z řad kyjovských Sokolů byl Karel Weisenbauer, Josef Múller, Karel Dymeš, na následky útrap zemřeli Jaroslav Zemek, Václav Vymlátil, Otýlie Štěpánková, František Hlaváč a Antonín Krmenec. Těsně před koncem války přišel o život mladý nadějný atlet Květoslav Kafka a těžce zraněn byl Miroslav Sukop. Čest jejich památce.
Po skončení války byla činnost Sokola zahájena téměř okamžitě. Byla dána do pořádku válkou poničená budova sokolovny, znovu se odhalila socha dr. Tyrše v sokolské zahradě a sokoli se začali připravovat na XI. Všesokolský slet v Praze. Bohužel konec sletových příprav byl poznamenán únorovými událostmi roku 1948. Nový nastupující režim Sokol začlenil do národní fronty a veškeré tělovýchovné organizace a spolky byly sloučeny do jediné celostátní organizace. Začátkem 50. let se z kyjovského Sokola vytvořila Závodní jednota Sokol při sklárně a šroubárně až nakonec splynula s TJ Jiskra Kyjov, které připadl i majetek kyjovského Sokola včetně sokolovny.
S výjimkou intermezza v letech 1968 a 1969 si kyjovský Sokol na svou obnovu musel počkat až do roku 1989, kdy jako prvořadý úkol do dalších let mimo obnovu sportovní činnosti, byla oprava budovy sokolovny, která se do majetku Sokola vrátila ve zdevastovaném stavu.
V současnosti je budova téměř celá opravená. Dnes má Sokol 200 členů a 7 aktivních oddílů.